Joh 6 | CzeCSP | STEP | Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.

‏ John 6

Nasycení pěti tisíců

1 Potom ^{▼▼3,22p; //Mt 14,13—21} Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře. ^{▼▼21,1; jezero (L 5,1) Tiberiadské (resp. Genezeretské) — v textu ponecháváme podle ř. 'moře'} 2 Šel za ním velký zástup, ^{▼▼12,9.12; Mt 14,14!} protože viděli znamení, ^{▼▼vv. 14.26.31; 2,11!} která činil na nemocných. 3 Ježíš vystoupil na horu ^{▼▼Mt 5,1} a tam se posadil se svými učedníky. 4 Byly blízko velikonoce, ^{▼▼ř.: pascha (Mt 26,2p)} židovský svátek. 5 Když Ježíš pozdvihl oči ^{▼▼17,1; Dt 3,27p; L 6,20} a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: ^▼▼1,43 „Kde nakoupíme ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}chleba, aby se tito lidé najedli?“ 6 To říkal, aby ho zkoušel; ^{▼▼Dt 8,2} sám totiž věděl, co chce dělat. 7 Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů ^{▼▼Mt 18,28p} nestačí, aby si každý trochu vzal.“ 8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, ^▼▼1,40 mu řekl: 9 „Tady je chlapec, který má pět ječných ^{▼▼Sd 7,13p; 2Kr 4,42; Zj 6,6} chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“ 10 Ježíš řekl: „⌈Postarejte se⌉, ^{▼▼ř.: u Učiňte} ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. ^{▼▼Mk 6,39} I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc. 11 Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky ^{▼▼v. 23; Mt 15,36} a rozdělil je ^{▼▼var: + učedníkům a učedníci} sedícím; ^{▼▼ř.: stolujícím; 13,28; Mt 9,10p} stejně i z ryb dostali, kolik chtěli. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé ^{▼▼v ř. spíše 'přebylé'} úlomky, aby nic nepřišlo nazmar. ^{▼▼ř.: nezahynulo / nebylo ztraceno}“ 13 Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší. 14 Když ti lidé viděli znamení, ^▼▼v. 2 které [Ježíš] učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, ^{▼▼Mt 16,14!} ⌈který má přijít⌉ ^{▼▼ř.: ten přicházející} na svět.“ 15 Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, ^▼▼18,36 odešel opět na horu, zcela sám.

Ježíš kráčí po moři

Když ^{▼▼//Mt 14,22—33} nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, 17 nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. ^{▼▼vv. 24.59; 2,12} Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel. 18 Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný ^{▼▼ř.: velký} vítr. 19 Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií, ^{▼▼tj. asi 5,5 km; 11,18; Mt 14,24p; Zj 14,20} uviděli Ježíše kráčet po moři ^{▼▼[bylo široké 12 — 20 km; učedníci byli tedy asi ve 1/4 až 1/2]}a blížit se k lodi, a ulekli se. ^{▼▼L 8,35; 9,34; 24,37} 20 On však jim řekl: „Já jsem ^{▼▼4,26; 18,5} to, nebojte se.“ 21 Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu, ^{▼▼ř.: země} ke kterému jeli.

Chléb života

Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml, ^{▼▼ř.: uviděl} že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami. 23 Jiné čluny z Tiberiady ^▼▼v. 1 [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán ^{▼▼L 7,13} vzdal díky. ^▼▼v. 11 24 Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce ^{▼▼7,11; 18,4; 20,15; Mk 1,37; Fp 2,21} Ježíše. 25 Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi, ^▼▼1,38p kdy ses sem dostal?“ 26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. ^{▼▼Ř 16,18; Fp 3,19} 27 Pracujte ne pro pokrm, ^{▼▼Iz 55,2} který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, ^▼▼3,15n který vám dá Syn člověka; ^{▼▼v. 53; 1,51!} neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ ^{▼▼1K 9,2; 2Tm 2,19} 28 Řekli mu: „Co máme dělat, ^{▼▼Mi 6,8; L 10,25; Sk 2,37; 16,30} abychom konali Boží skutky?“ ^{▼▼Zj 2,26} 29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili ^{▼▼1J 3,23} v toho, kterého on poslal.“ ^{▼▼vv. 38n.44.57; 3,34!} 30 Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? 31 Naši otcové jedli v pustině manu, ^{▼▼vv. 49.58; Ex 16,35; Dt 8,3; Zj 2,17} jak je napsáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe.' ^{▼▼Neh 9,15; Ž 78,24}“ 32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec ^▼▼5,17! vám dává ten pravý ^▼▼1,9 chléb z nebe. 33 Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

34 Řekli mu tedy: „Pane, dávej ^▼▼4,15 nám tento chléb stále.“ 35 Ježíš jim řekl: „Já jsem ^{▼▼8,12; 10,7; 10,11; 11,25; 14,6; 15,1; [první ze sedmi J. výroků začínajících důrazným „Já jsem“, ve kterém je slyšet ohlas Ex 3,14; srv. též J 4,26; 13,19]} ten chléb ^{▼▼vv. 48.51} života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, ^{▼▼Iz 49,10; Zj 7,16} a ⌈kdo věří ve mne⌉, ^{▼▼v. 47; 7,38; 11,25; 12,44; 14,12} nebude nikdy žíznit. ^▼▼4,14 36 Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte. 37 Každý, koho mi Otec dává, ^{▼▼17,2.12; 18,9} přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38 Neboť jsem sestoupil z nebe, ^▼▼3,13 ne abych činil svou vůli, ^{▼▼4,34; Mt 26,39} ale vůli toho, který mne poslal. 39 A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. ^{▼▼v. 54; 11,24} 40 Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí ^{▼▼12,45; ::14,17} Syna a věří v něho, měl život věčný; ^{▼▼vv. 27.47.54.68; 3,15!} a já ho vzkřísím v poslední den.“

Napomenutí Židů

Židé proti němu reptali, ^{▼▼v. 52.61; Ex 16,8; L 15,2} že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe' ^▼▼v. 33 42 a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? ^{▼▼L 4,22} My známe ^{▼▼7,28; 9,24p} jeho otce i matku. Jak tedy ^{▼▼var.: teď} může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'?“ 43 Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou. 44 Nikdo nemůže ^▼▼v. 65 přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne ^▼▼12,32 Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. 45 V Prorocích ^{▼▼Sk 7,42; 13,40; 24,14} je napsáno: 'A budou všichni vyučeni od Boha.' ^{▼▼Iz 54,13} Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo Otce viděl, kromě ⌈toho, kdo je⌉ ^{▼▼ř.: toho jsoucího} od Boha; ^▼▼9,16 ten viděl Otce. 47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli v pustině manu, ^▼▼v. 31 a zemřeli. 50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít ⌈na věčnost⌉. ^{▼▼ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aióna–srv. 4,14p)} A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

Slova věčného života odradila mnohé

Židé se hádali ^{▼▼9,16; 10,19} mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“ 53 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete–li jíst tělo Syna člověka ^▼▼v. 27 a nebudete–li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. ^▼▼v. 39 55 Neboť mé tělo je pravý ^{▼▼var.: vpravdě} pokrm a má krev je pravý ^{▼▼var.: vpravdě} nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně ^{▼▼15,4n; 1J 3,24} a já v něm. 57 Jako mne poslal ^▼▼v. 29 živý ^{▼▼Mt 16,16} Otec ^▼▼5,17! a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. 58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít ⌈na věčnost⌉. ^{▼▼ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aióna–srv. 4,14p)}“ 59 Toto řekl, když vyučoval v synagoze ^{▼▼Mt 4,23} v Kafarnaum. ^▼▼v. 24

60 Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ 61 Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? ^{▼▼Mt 11,6} 62 Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ^{▼▼Mk 16,19} 63 Duch je ten, který obživuje, ^{▼▼2K 3,6} tělo nic neznamená. ^{▼▼ř.: neprospívá} Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. 64 Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. ^{▼▼n.: zradí} 65 A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, ^▼▼v. 37 pokud mu to není dáno ^{▼▼3,27; Mt 13,11} od Otce.“

66 ⌈Z toho důvodu⌉ ^{▼▼n.: Od té (chvíle)} mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. 67 Ježíš řekl Dvanácti: ^{▼▼20,24; Mt 10,2} „I vy chcete odejít?“ 68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života ^▼▼12,49 69 a my jsme uvěřili ^▼▼1,7! a poznali, že ty jsi ⌈[Kristus,] ten Svatý ^{▼▼Mk 1,24} Boží⌉. ^{▼▼var.: Kristus, Syn Boha živého}“ 70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil ^{▼▼n.: Nevybral; 13,18; 15,16.19; 1K 1,27!} jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ ^▼▼8,44 71 To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, ^{▼▼12,4; 13,2} neboť ten ho měl zradit, ^{▼▼ř.: předat / vydat} jeden z Dvanácti.