Luk 22 | CzeCSP | STEP | Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce .

‏ Luke 22

Juda nabízí zradu

1 Blížil ^{▼▼//Mt 26,2—5} se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, ^{▼▼Srv. Mt 26,2p; ř. pascha překládáme: Hod beránka (Mt 26,2; Mk 14,1; He 11,28), velikonoční beránek (Mt 26,17—19; Mk 14,12—16; L 22,7—15; J 18,28; 1K 5,7) a velikonoce (L 2,41; Jan 9× a Sk 12,4).} to jest velikonoce. 2 Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, ^{▼▼n.: popravili} báli se však lidu. 3 Tu Satan ^{▼▼10,18!; J 13,2v} vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, ^▼▼6,16 který byl z počtu Dvanácti. 4 Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli ^{▼▼v. 52; Sk 4,1} chrámové stráže, jak by jim ho vydal. 5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. ^{▼▼ř.: stříbro} 6 Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal ^{▼▼Mt 26,16p} někde ⌈stranou od⌉ ^{▼▼ř.: bez} zástupu.

Poslední večeře

Přišel ^{▼▼//Mk 14,12—16} den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován ^{▼▼n.: zabit} ⌈velikonoční beránek⌉. ^{▼▼ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)} 8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka, ^{▼▼ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)} abychom pojedli.“ 9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“ 10 Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, 11 a hospodáři toho domu řekněte: 'Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky ⌈velikonočního beránka⌉? ^{▼▼ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)}' 12 A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“ 13 Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili ⌈velikonočního beránka⌉. ^{▼▼ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)}

14 Když nastala ta hodina, zaujal místo ^{▼▼ř.: ulehl; 11,37} u stolu a apoštolové s ním. 15 Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, ^{▼▼ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)} dříve než budu trpět. 16 Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království. ^▼▼13,29“ 17 A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe. 18 Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19 Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. ^{▼▼ř.: je … dáváno} To čiňte na mou památku.“ 20 A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. ^{▼▼ř.: je vylévána} 21 Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, ^{▼▼Mt 26,16p} je se mnou na stole. 22 Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“ 23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25 On ^{▼▼//Mt 20,25—28} jim řekl: „Králové národů ^{▼▼n.: pohanů} panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. 26 Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, ^{▼▼ř.: nejmladší} a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. 27 Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? ^▼▼12,37 Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách ^{▼▼n.: pokušeních; He 2,18; 4,15} vytrvali. 29 A já vám uděluji ^{▼▼n.: zřizuji / odkazuji} království, ^{▼▼2Tm 2,12} jako je můj Otec udělil mně, 30 abyste jedli ^▼▼v. 16 a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ ^{▼▼Mt 19,28}

31 „Šimone, Šimone, ^{▼▼srv. 10,41; Sk 9,4} hle, Satan ^{▼▼Jb 1,6—12} si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. ^{▼▼3,17; Am 9,9} 32 Já jsem však poprosil ^{▼▼J 17,9} za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni ^{▼▼n.: upevni; Sk 18,23; Ř 16,25; 1Te 3,3!; J 21,15—17} své bratry.“ 33 On ^{▼▼//Mt 26,33—35} mu řekl: „Pane, ^▼▼5,8! s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ 34 Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá ^{▼▼v. 60n; Mt 26,34p} kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

35 A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny ^{▼▼9,3; 10,4} a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“ 36 Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. 37 Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: 'A byl započten mezi bezzákonné.' ^{▼▼Iz 53,12} Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“ 38 Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“

Modlitba na Olivové hoře

A když vyšel, vydal se podle svého zvyku ^{▼▼4,16; 21,37} na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. 40 Když ^{▼▼//Mt 26,36—46} byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení. ^{▼▼n.: zkoušky}“ 41 Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl ^{▼▼Gn 24,26; Ex 34,8; 2Pa 6,13; Da 6,11} na kolena a modlil ^▼▼3,21! se: 42 „Otče, ^▼▼23,34 chceš–li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, ^{▼▼Mt 6,10; J 5,30} nýbrž tvá se staň.“ 43 [Ukázal se mu anděl ^{▼▼Mt 4,11; He 1,14} z nebe a posiloval ^{▼▼Da 10,18; 11,1} ho. 44 Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.] 45 A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. 46 Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. ^{▼▼n.: zkoušky}“

Zatčení

Když ^{▼▼Mt 26,47—56} ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ ^{▼▼n.: vydáváš (Mt 26,16p)} Syna člověka?“ 49 Když ti okolo něho uviděli, co ⌈se děje⌉, ^{▼▼ř.: bude} řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“ 50 A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. 51 Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl ^▼▼5,13 se jeho ucha a uzdravil jej. 52 Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? 53 Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, ^▼▼21,37n nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda ^{▼▼ř.: pravomoc} temnoty.“ ^{▼▼Sk 26,18; Ef 6,12}

Petr zapírá Pána

Zmocnili se ho a odvedli ^{▼▼ř.: odvedli [a dovedli]} do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. 56 A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“ 57 On [ho] však zapřel: „Neznám ho, ženo.“ 58 A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: ^{▼▼ř.: říkal} „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: ^{▼▼ř.: říkal} „Člověče, ^▼▼5,20 nejsem!“ 59 A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“ ^{▼▼Mt 26,73p} 60 Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal ^▼▼v. 34 kohout. 61 Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62 I vyšel ven a hořce se rozplakal.

Ježíš před veleradou

Muži, kteří Ježíše ^{▼▼ř.: ho} hlídali, se mu posmívali a bili ho. 64 Zahalili ⌈mu tvář⌉ ^{▼▼var.: ho, bili ho do tváře} a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65 A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

66 A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu ^{▼▼Mt 5,22p; 26,59} 67 a říkali: „Řekni nám, jsi–li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu–li vám to, zajisté neuvěříte. 68 Zeptám–li se, zajisté [mi] neodpovíte. ^{▼▼var.: + ani mne nepropustíte} 69 Od této chvíle však bude 'Syn člověka sedět na pravici Moci Boží'. ^{▼▼Ž 110,1}“ 70 Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“ 71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“