Joh 5 | CzeCSP | STEP | Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

‏ John 5

Uzdravení u rybníka Bethesda

1 Potom ^▼▼3,22p byl židovský svátek ^{▼▼[není jasné, jestli toto byly čtvrté Velikonoce zmiňované v J (2,13; 6,4; 11,55) nebo zdali toto byl nějaký jiný ze tří hl. žid. svátků (Dt 16,16; J 7,2)]} a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány ^{▼▼[v blízkosti chrámu; Neh 3,1p]} rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, ^{▼▼var.: Betsaida / Betzatha} který má pět sloupořadí. ^{▼▼n.: kolonád} 3 V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody. 4 Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí]. 5 Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. ^{▼▼srv. Sk 4,22} 6 Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš ^{▼▼15,7; Mk 10,51} ⌈být uzdraven⌉? ^{▼▼ř.: se stát zdravým}“ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, ^{▼▼ř.: člověka; Ž 72,12; 142,5} kdo by mě snesl ^{▼▼ř.: hodil} do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, ^{▼▼Mt 9,6} vezmi své lehátko a choď.“ 9 A hned ^{▼▼Mt 8,3!} byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil.

Ten den však byla sobota. ^▼▼9,14 10 Židé ^▼▼1,19 tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno, ^{▼▼7,23; L 6,2} abys nosil [své] lehátko.“ 11 On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: 'Vezmi své lehátko a choď.'“ 12 Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: 'Vezmi [své lehátko] a choď'?“ 13 Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil ^▼▼8,59 v zástupu, který na tom místě byl. 14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, ^▼▼8,11 aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ ^{▼▼Mt 12,45}

Autorita Syna

Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš. 16 Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít], ^{▼▼7,1.19n.25; 11,53; L 6,11} že tyto věci činil v sobotu. 17 Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec ^{▼▼6,32; 8,54; 10,29; 12,49; 14,23; 15,1.8; Mt 16,17!; 2K 1,3} až dosud pracuje, i já pracuji.“ 18 Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným ^{▼▼Fp 2,6p} Bohu. ^{▼▼10,33; 19,7} 19 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, ^▼▼1,51p pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit ^{▼▼v. 30; 6,38; 8,28} nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn. 20 Neboť Otec miluje ^{▼▼n.: má rád (ř. filein); 3,35v; Mt 3,17} Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší ^▼▼14,12 skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. ^▼▼7,21 21 Jako totiž Otec křísí ^{▼▼n.: probouzí} mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ^{▼▼11,43; L 7,14} ty, které chce. 22 Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud ^{▼▼v. 27; 9,39; Sk 10,42} svěřil ^{▼▼ř.: dal} Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, ^{▼▼1J 2,23} který ho poslal. ^{▼▼vv. 30.36nn; 3,34!} 24 Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život ^{▼▼v. 39; 3,15!} a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. ^{▼▼1J 3,14} 25 Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, ^▼▼4,21! a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít. 26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život ^{▼▼1,4; 6,57} sám v sobě. 27 A dal mu pravomoc konat soud, ^▼▼v. 22 protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, ^▼▼4,21 v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, ⌈budou vzkříšeni k životu⌉, ^{▼▼ř.: ke vzkříšení života} a ti, kdo jednali zle, ⌈budou vzkříšeni k soudu⌉. ^{▼▼ř.: ke vzkř. soudu; Sk 24,15; 1K 15,52}“

Svědectví o Synu

„Já sám od sebe nemohu dělat ^▼▼v. 19 nic. Jak slyším, tak soudím, ^▼▼8,16 a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“ ^▼▼v. 23

31 „Svědčím–li já sám o sobě, ^▼▼8,14 není mé svědectví pravé. ^{▼▼ř.: pravdivé} 32 Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, ^{▼▼ř.: svědčí} je pravdivé. 33 Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví ^▼▼1,7 Pravdě. 34 Já sice nepřijímám svědectví ^{▼▼1J 5,9} od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni. 35 On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle. ^{▼▼2Pt 1,19} 36 Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, ^{▼▼10,25; 14,11; 15,24; Mt 11,4} které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec. 37 A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. ^▼▼8,18 Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli ^{▼▼1,18; Dt 4,12} jeho podobu 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, ^{▼▼15,7; 1J 2,14} protože nevěříte tomu, koho on poslal. 39 Zkoumáte ^▼▼7,52 Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. 40 Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

41 „Slávu od lidí ^{▼▼Ř 2,29; 1Te 2,6} nepřijímám. 42 Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku ⌈k Bohu⌉. ^{▼▼n.: Boží} 43 Já jsem přišel ^{▼▼3,2; 9,39; 10,10; 12,27.46; L 12,49} ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu ^▼▼7,18 jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného ^{▼▼17,3; 1Tm 1,17} Boha, nehledáte? 45 Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, ^{▼▼9,28; Mt 19,7n; L 16,29; 24,27; Sk 26,22} v něhož doufáte. 46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně. 47 Nevěříte–li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“