‏ Luke 23

Ježíš před Pilátem

1Celé
//Mt 27,11—14
jejich shromáždění
ř.: množství
povstalo a odvedli jej k Pilátovi.
3,1
2Začali ho obviňovat:
n.: obžalovávat; 6,7
„Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři
20,22
a říká, že sám je Mesiáš
ř.: Kristus
král.“
Sk 17,7
3Pilát
1Tm 6,13
se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“
v. 38; 1,33
On mu odpověděl: „Ty říkáš.“
22,70
4Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“
ř.: důvod (pro obvinění); v. 14.22; Sk 19,40
5Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji
4,14; Mk 1,14
a přišel až sem.“

6

Před Herodem

Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský.
Mt 26,69p
7A když zjistil, že ⌈podléhá Herodově
Mt 14,1p
pravomoci⌉,
ř.: je z Herodovy pravomoci
poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě.
8Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět,
9,9
protože o něm [mnoho] slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení.
11,16
9Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. 10Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali.
11,53
11[I] Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného
Jk 2,2n; ř.: zářivého (Sk 10,30; Zj 15,6; 19,8); [zřejmě královských barev, tj. bílé nebo šarlatové]
roucha a poslal ho zpět k Pilátovi.
12V ten den se Herodes a Pilát
Sk 4,27
spolu spřátelili; předtím totiž žili
ř.: byli
ve vzájemném nepřátelství.

13

Pilát chce Ježíše propustit

Pilát svolal velekněze, vůdce a lid
14a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že ⌈podněcuje lid ke vzpouře⌉,
ř.: odvádí lid
a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic,
ř.: žádný důvod, (pro který …); v. 4
z čeho jej obviňujete.
15Ale ani Herodes ne, neboť ⌈ho poslal zpět k nám⌉.
var.: jsem vás poslal zpět k němu.
A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt.
16Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“ 17[O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně.] 18Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“ 19Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu. 20Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. 21Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ 22Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod
n.: vinu; v. 4.14
pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“
23Oni však naléhali velikým křikem
ř.: … hlasy
a žádali, aby byl ukřižován; a křik
ř.: … hlasy
jejich [a velekněží] sílil.
24tak se Pilát rozhodl ⌈jejich žádosti vyhovět⌉.
ř.: aby se stala jejich žádost
25Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu
Sk 3,14
uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli.

26

Cesta na popraviště

A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény,
Mt 27,32p
jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa
v. 48; Mt 11,17p
a oplakávaly ho.
28Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské,
srv. Pís 1,5
nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi.
29Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: 'Blahoslavené
11,27
jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!'
21,23
30Tehdy začnou 'říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!'
Oz 10,8
31Protože dělají–li toto ⌈se zeleným stromem⌉,
ř.: v zeleném stromě
co se stane ⌈se suchým⌉?
ř.: v suchém

32

Ukřižování

Byli s ním vedeni k popravě
ř.: aby byli zahubeni / odstraněni
i jiní: dva zločinci.
33A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici. 34[Ježíš říkal: „Otče,
v. 46; 22,42; 10,21
odpusť
Mt 6,14; J 20,23; Sk 7,60; 1K 4,12
jim, neboť nevědí,
Sk 3,17; 1K 2,8; 1Tm 1,13
co činí.“] Když si dělili jeho šaty, hodili los.
var.: losy; Ž 22,19
35Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali
16,14; Pl 3,14
a říkali: „Jiné zachránil,
7,3; J 12,47; 2Tm 1,9; Tt 3,5
ať zachrání sebe, je–li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“
9,35; Iz 42,1; 1Pt 2,4
36Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet 37a říkali: „Jsi–li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“ 38Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými
ř.: římskými
a hebrejskými písmeny]: „Toto je král Židů.“
v. 3

39Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ 40⌈Ale druhý ho napomínal⌉:
ř.: Odpověděv však druhý, káraje ho řekl:
To se ani Boha nebojíš?
18,2; Dt 25,18; Zj 15,4
Vždyť jsi stejně odsouzený.
41A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého
ř.: nemístného; v. 47
neudělal.“
42⌈A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“⌉
var.: A říkal Ježíšovi: „Vzpomeň si na mne, Pane, až přijdeš ve své královské moci [nebo: se svým královstvím].“
43[Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti,
4,24
dnes budeš se mnou v ráji.
Slovo paradeisos je per. původu a znamenalo „park / obora“, později místo blaženého pobytu, jakým byla zahrada Eden (Gn 2—3); 2K 12,4; Zj 2,7†

44Bylo
//Mt 27,45—56
již okolo šesté hodiny;
tj. poledne
tu nastala tma po celé zemi až do ⌈deváté hodiny⌉,
tj. třetí hodina po poledni
45⌈protože se zatmělo⌉
var.: [a zatmělo se]
slunce. Opona
Mt 27,51p
svatyně se uprostřed roztrhla.
46A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče,
v. 34
do tvých rukou odevzdávám svého ducha.
Ž 31,6
“ Když to řekl, vydechl naposled.
47Když setník
Mt 8,5p
uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“
n : nevinný; v. 4.41
48A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou.
v. 27
49Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy,
8,2
které ho doprovázely z Galileje, a viděli to.

50

Josef z Arimatie uložil tělo do hrobky

A
//Mt 27,57—61
 hle, muž jménem Josef, člen rady [a] muž dobrý
Sk 11,24!
a spravedlivý
1,6!
--
51ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem -- z židovského města Arimatie, který [také sám] očekával Boží království.
L 2,38; n.: kralování
52Ten přišel k Pilátovi a vyžádal
[Pozůstatky popravených často zůstávaly nepohřbeny anebo byly položeny do obyčejného hrobu chudých. Blízký příbuzný mohl o tělo požádat, avšak čin váženého Josefa byl odvážným ztotožněním se s odsouzeným.]
si Ježíšovo tělo.
Dt 21,22n
53Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
ř.: ležící
54Byl den přípravy a ⌈nastávala sobota.⌉
ř.: svítalo na sobotu

55Ženy, které s ním přišly z Galileje,
v. 49
ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo.
n.: pochováno; (Podobně v Mk 15,47.)
56Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje.
2Pa 16,14
V sobotu podle přikázání
Ex 20,10
zachovaly klid.

Copyright information for CzeCSP